|
No jo!
Před rokem touto dobou jsem stal na parkovišti v přístavišti Calais,
držel v ruce české pivo a vůbec netušil kam jedu. Ne proto, že bych
byl tak opilý. Tedy opilý ještě před polednem jsem byl a možná
i
právě proto jsem neřešil kde se příštího dne ocitnu.
Překvapení milo přemilé. Okouzlen architekturou malých anglických
městeček a vesnic, jenž jsem jedouce v double deckeru cestou z
Northamptonu do Peterborough viděl a živou vidinou zcela jiného
nového života, jsem hned první den pobytu 'v zemi zaslíbené' odhodil
krunýř starostí, strastí a neměnnosti, který mne urputně svíral a
bránil se zhluboka nadýchnout a dokázat se podívat na věci
každodenní jiným, optimistickým pohledem.
Žádné staré nedodělané resty. Žádné rozhodování, co udělat dnes a co
již po stopadesáté odložit na jindy. Úlohy s jasně danou prioritou
stály přede mnou a nedávaly jiné volby, než okamžitého vykonání.
Bydlení bylo. Sehnat práci (jakoukoliv pro začátek). Zařídit všechny
nezbytně nutné formality (pracovní povolení, účet v bance etc.) a
denně hodiny a hodiny studovat jazyk.
Ach jo!
Každá pohádka jednou skončí!
Nejspíše do roka a do dne se přestěhuji z bytu do velkého domu se
zahradou. Byt, do kterého jsem se nastěhoval a jenž se mohl pyšnit
jen toastovačem je dnes vybaven TV s DVD a PC a jinými životně
nedůležitými věcmi, které člověka jen okrádají o čas.
Mám práci, z které sice nezbohatnu, ale rozhodně se nepředřu a jsem
v ní stále kvůli dobrému pracovnímu kolektivu a pro mne výhodné
pracovní době (2pm-10pm). Ani se mi nechce s nadcházejícím jarem a
létem hledat jinou, byť lépe placenou práci. Pryč by bylo ranní
vyhřívání se na sluníčku a krátké výlety do malebného okolí.
Ač jsem utekl od počítače=žrouta-mého-času, rád jsem jezdíval do
knihovny, kde jsem si mohl vybrat svou denní hodinu na internetu
zdarma. Žádné: dopíšu ještě tento email a pak se ještě podívám na
nabídky práce tady a tam a pak se podívám na... Po hodině jsem byl
odpojen a šmitec! Namísto nesmyslného sezení u počítače a brouzdání
po internetu, jsem naskočil na kolo a jel se radeji někam projet na
čerstvém vzduchu, někde rozprostřel deku a studoval angličtinu.
Kouzelné.
Nakonec tolik vysněný počítač i s přístupem na internet je a já se
raději tvářím, že jej nevidím, neb' vím, že mne jen okrade o čas.
Aby dávalo toto povídání smysl, tak chci podotknout, že snad už se
mi podařilo opět najít cestu k počítači-sluhovi a já zůstanu svým
pánem a pánem svého času. Jsem na dobré cestě
a věřím, že opět najdu
cestu k těm, na které stále myslím, ale nepodařilo se mi s nimi
udržet interkomunikaci. Postupně Vám všem 'skrytým adresátům' napíši
osobně, protože ... Vás mám rád.
Na každý pád se již rýsují webové stránky deníku (vy)cestovatele,
které budou plné zajímavých fotek
a dokreslujícího výkladu resp.
plné poutavého vyprávění s ilustrujícími fotkami.
Jak patetické bylo, když jsem přijel s dvěma kufry, po dlouhých dvou
týdnech nepohrdnul nejistou prací zaskakujícího uklizeče a do první
výplaty si musel vypůjčit... a přesto všechno bylo vzrušující....
Zima je tu dlouhá a ubíjející a ač tu sníh znají jen z vyprávění a
namísto něj ani neprší, krátké dny
a dlouhé noci unavují. Ale první
slunečné dny mi daly naději, že jaro je brzy tu a opět všici začneme
vitálně fungovat.
Dal jsem si rok poctivého soustředění se jen na jednu úlohu:
Asimilovat se! Nepřipadat si tu jak cizinec
a zároveň se nestydět za
to, že jsem cizinec. Jinými slovy přizpůsobit se místním zvykům a
obyčejům
a hovořit jazykem, který je tu nejrozšířenější. Zaplaťpánbuh je to stále angličtina, byť londýnská angličtina s
peterboroughskými specifiky, ale lepší jak polština, která je tu
opravdu na každém kroku! Myslím, že jsem pro to udělal opravdu dosti
(ku lenochům zlosti :o)
Už to nebude takové, jaké to před rokem bylo, ale od zítřka další
běžný rok bude v duchu motta: Ženy, povolání a odhodlání. Myslím, že
je se nač těšit ';o)
A ač bych dokázal psát (o ničem) ještě další hodinu, tak to nepůjde!
Chytře jsem si sednul k počítači jen hodinu před odchodem na
odpolední směnu a tak, přátelé, končím a do práce se ženu...
Post Scriptum
Věřím, že Vás můj neosobní emajlík plný osobní zpovědi více potěšil
než zklamal a ... a raději nic... musím letět...
Dajdydaaa
|